UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vítejte v pustinách radosti, na poušti lidských emocí, na hřbitově nadějí. Za doprovodu padajícího černého deště se vynořují první tóny nového alba švédských melancholiků DRACONIAN. Minulé album nám ukázalo, že toto švédské septeto ve svém hledání hudebního vyjádření stanulo v doom metalovém hvozdě a nyní nám potvrzují, že právě zde nalezli své pole působnosti. Svým způsobem je to nakonec i dobře, kvalitních doomových kapel zůstalo poskrovnu a většina z nich už to beztak táhne jiným směrem, tedy s nejzářnější výjimkou MY DYING BRIDE. A když už se staré koutouče opouslouchají, nové desky kapel, jako je zrovna DRACONIAN, rozhodně potěší. Navíc v tomto případě nejde o lacinou kopírku, ale spíš o nápadnou insiraci s výrazným podílem vlastních nápadů.
„Arcane Rain Fell“ pokračuje přesně tam, kde předchozí deska skončila. Opět jde o ryzí doom metal, rozložený na více jak hodinové ploše, pomalu se sunoucí kupředu. Má však své nepopiratelné kouzlo, které se objevuje až po čase. Je potřeba sfouknout prach z převrácených náhrobků, abychom nápisy viděli jasněji. Je potřeba si je trochu přečíst, abychom porozuměli. A možná je taky potřeba si vystřelit mozek z hlavy, abychom je pochopili. Stejně jako „Where Lovers Mourn“, i toto dílo nepřináší na umírající doom metalovou scénu nic nového. Nicméně je až pozoruhodné, jak je tvorba DRACONIAN působivá. Teskné melodie se vynořují z táhlých akordů a jsou doprovázeny většinou nenápadnými, přesto nepostradatelnými klávesami. Majoritní vokál je zde tradiční švédský chraplák, občas předávající slovo ženském – „andělskému“ hlásku. Naštěstí v podání DRACONIAN nejde o samoúčelný kontrast. Všechno má zde své místo a svůj důvod. Po technické stránce opět nelze nic vytknout a ani nápady nyní nešetřili. Ba naopak, nové album je ještě lepší než předchozí. Zatímco na „Smutných milencích“ vyčnívala jedna (ta první) skladba nad ostatní, v „Tajemném dešti“ nás zaujme mnohem víc melodií a většina skladeb jsou samy o sobě mnohem lépe propracované a vypilované k toužebnému obrazu. Neodpustím si však přeci jenom zdůraznit nádherou melodii andělského nářeku, respektive skladby „Heaven Laid In Tears“, nebo závěrečné „Death, Come Near Me“, do jejíž tajů se však posluchač ponořuje pěkně pozvolna, když se po dobu patnácti minut stále více potápí do bahna zoufalství a beznaděje a vychutnává si každý další propad své bezcenné existence.
Doom metal v podání DRACONIAN je vůbec příjemný zážitek. Pochopitelně, pokud se výraz příjemný zážitek u tohoto stylu dá použít, zda by nebylo vhodnější použití „laskavá sebetrýzeň“.
„Arcane Rain Fell“ pokračuje přesně tam, kde předchozí deska skončila. Nečekejte nějakou inovaci na poli doom metalu. Čekejte však kvalitní album plné pěkných, přesto tak žalostných melodií, plné pochmurných nálad, ale i agrese. A že to už tu bylo? Vadí-li to někomu, nic ho k poslechu nenutí.
7,5 / 10
Anders Jacobsson
- zpěv
Lisa Johansson
- zpěv
Johan Ericson
- kytara
Magnus Bergström
- kytara
Jesper Stolpe
- basa
Andreas Karlsson
- klávesy, programování
Jerry Torstensson
- bicí
1. A Scenery of Loss
2. Daylight Misery
3. The Apostasy Canticle
4. Expostulation
5. Heaven Laid in Tears (Angels' Lament)
6. The Abhorrent Rays
7. The Everlasting Scar
8. Death, Come Near Me
A Rose For The Apocalypse (2011)
Turning Season Within (2008)
The Burning Halo (2006)
Arcane Rain Fell (2005)
Where Lovers Mourn (2003)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 60:30
Produkce: Pelle Saether a DRACONIAN
Studio: Studio Underground
„Arcane Rain Fell“ je temnota doomového hradu se všemi náležitostmi, které k podobné hudbě patří. Plazivě ponuré i vzletně melodické kytarové party, klávesy a smyčce, smutně odříkávaný text, hrubé chrčení i kontrastní dívčí vokál, pomalu a zdrženlivě tlačící rytmika. Vše je však značně monotónní, náladová složka hudby u mě funguje jen občas, často se propadám do pocitu unaveného nedospalce, kterému hrají příjemnou ukolébavku, jen zavřít oči a nechat si zdát něco hodně melancholického.
-bez slovního hodnocení-
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.